V sevření stesku se smutek líně převrací a jediná ženská vlhkost pod peřinou jsou slzy.
A tma místo hry na schovávanou dusit začíná, bezútěšnost se svobodně pase
Pohlazení nikde.
Jsem samotě bližší příbuzná než přítel a přesto se mnou žije, do práce mne doprovází a večer ve vší své krutosti jediná mě po tváři pohladí.
Chce se mi něco nakopnout a pošlapat.
Tyhlety vztahy na dálku každého jen obtěžují. 253 dní, tři hodiny, dvě minuty.
Žádné komentáře:
Okomentovat