The day of the válečník

Nedávno jsem viděla opravdu, opravdu špatný film Day of the Warrior. Na čsfd je to do češtiny přeloženo jako DEN WARRIORA. Film byl překrásně špatný, herecké výkony špatné a ten bezpochyby špatný příběh jsem skrze mlžný opar špatného softporna ani nezaznamenala. Nechce se mi teď moc rozepisovat, shrnu to jednoduše, jak pravil kamarád. JAKEJ PŘEKLAD, TAKOVEJ FILM.

Každý nějakou zná.

Mám kamarádku, která měla vždy harmonické vztahy. Milovali se, byli do sebe blázni..a jakmile jsem s ní odjížděla kamkoliv pryč, vyspala se s prvním, druhým i třetím, kterého potkala. A pak se vrátila a šťastně se vrhla do náruče svého přítele, protože jí celou dobu tolik moc a moc chyběl. Závidím schopnost kloubit čistotu mysli a hřích na každém kroku, to dokáží jen ženy, pro které je sex na potkání přirozený jako večeře s rodinou.

Nadosmrti dobrý.

Někdy si přejeme strávit s blízkým zesnulým více času, mrzí nás, že jsme spolu nebyli více, když žil. Ale někdy to nejde, to společné bytí má také svůj limit a ten někdy odčerpáme až do dna. Pak už nás jen lítost škrábe v krku, ale vše je přitom v pořádku.

Slavný první článek o ničem.

Twitter je moc krátkej, na Facebooku cizí matky, na g+ čeká jen smrt v poušti..tak jsem si založila blog. Tenhle bude doufám plus mínus slušnější, někde se prostě potřebuju vypsat. Takže děkuji za návštěvu, kafe si uvařte sami. Tak to funguje i u mne doma.